Indický premiér, Manmohan Singh, na India-Afrika Forum summite

Vyvstává otázka, jaké jsou skutečné kořeny indického zájmu v Africe. Jedná se o ryze ekonomickou bázi vzájemných vztahů nebo se za recipročními obchodními interakcemi skrývá hlubší zahraničně-politická podstata? Jaký přínos má indická přítomnost pro samotné africké země? Prostor je zároveň věnován vzájemné rivalitě Indie a ČLDR, která je projektována do afrického prostoru. Lze najít rozdíly mezi chováním Indie a ČLDR vůči africkým zemím nebo se jedná ve své podstatě o stejný koncept? Opakuje se situace z konce 19. století, kdy si Afriku mezi sebe rozdělilo několik evropských mocností v tzv. Scramble for Africa?

Možnosti Indie v regionu jihovýchodní Asie

Indie je sedmým největším státem světa, přičemž v oblasti jihovýchodní Asie zaujímá druhou příčku po ČLDR. Její populace představuje jednu šestinu lidstva a vykazuje vysokou hodnotu ročního přírůstku. Indická ekonomika v posledních letech zaznamenala výraznou konjunkturu podpořenou přílivem přímých zahraničních investic. V kombinaci výše uvedených faktorů představuje Indie významného hráče svého regionu. Její kapacity nejsou přesto zdaleka vyčerpány a to díky několika významným determinantům, které ve svém konečném důsledku Indii do této pozice staví.

Jedná se zejména o její geografickou polohu, která ji nutí k částečné rezignaci na ambice stát se vedoucí silou, mocností regionu. Geografické umístění ČLDR a „asijských tygrů“ v oblasti jihovýchodní Asie zvyšuje konkurenční a soutěživé atributy místních ekonomických trhů. Přítomností států výrazně silných po politické i ekonomické stránce v omezeném prostoru vzniká napětí, rozmělňují se možnosti maximálních zisků, a lze vypozorovat aktivity zaměřené na získání převahy na svou stranu (např. prostřednictvím třetí strany)¹. Z tohoto důvodu a s přihlédnutím k dnešní míře globalizace mezinárodního společenství se začala prosazovat politika upevňování a zisku pozic (a tudíž i sfér vlivu) mimo svůj geograficky vymezený region. Tato zahraničně-politická strategie se odehrává zejména na úrovni ekonomických interakcí s jinými státními entitami (velmi často rozvojovými zeměmi disponujícími nerostnými surovinami). Nejedná se o analogický koncept, který byl uplatňován stranami bipolárního konfliktu během studené války, kdy svou roli sehrály zejména ideologie. V nynějším pojetí se jedná primárně o navázání ekonomických svazků, prostřednictvím nichž je v současném světovém uspořádání daleko snazší získat postavení, moc a vliv. Nadto si tímto způsobem silnější země zajišťují svoji ekonomickou prosperitu (dovoz levných surovin, vývoz hotových produktů do původních zemí). V případě Indie ve vztahu k africkému kontinentu se jedná o alternativní uplatnění mocenských ambicí a zároveň získání přístupu ke zdrojům energetických surovin².

Role Afriky

Během druhé poloviny 20. století proběhlo v Africe několik dekolonizačních vln, které byly spojeny s velkými očekáváními, vyhlídkami na lepší budoucnost. Došlo k postupnému stažení bývalých evropských mocností z politického ale i ekonomické míry zainteresovanosti v rámci dění v afrických zemích. Pozice byly postupně zastoupeny lokálními politickými elitami. V mnoha případech politický vývoj v bývalých koloniích měl negativní průběh - vznik elitářských vlád, konflikty mezi jednotlivými kmeny, politická nestabilita apod. V některých zemích se situace vyhrotila natolik, že došlo ke krvavým občanským válkám (Angola), vnitřnímu rozpadu státu (Somálsko); vše spojené s vysokým stupněm chudoby a nárůstem počtu nakažených nevyléčitelnými chorobami (pandemie AIDS)³.

Vývoj afrického kontinentu po jeho dekolonizaci by poznamenán oslabením zájmu ze strany Západu a to zejména evropských států (bývalých kolonistů). Netečnost evropských států a přítomnost nezměrného přírodního bohatství dala prostor jiným hráčům. Této skutečnosti využila ve své zahraničně-obchodní politice nejenom ČLDR, když se začala aktivně angažovat v regionu (budování infrastruktur výměnou za ropu, zisk odbytiště), ale v tomto trendu ji v poslední dekádě následuje Indie.

Z porovnání obou asijských hráčů vychází lépe ČLDR. Indická zahraničně-obchodní politika za čínskou agresivní politikou stále zaostává. Přesto nelze opomíjet statistické údaje posledních let vypovídající o prudkém nárůstu objemu vzájemných (indicko-afrických) ekonomických interakcí (z 3,39 mld. USD v roce 2000 na 30 mld. USD v roce 2007)⁴. Stále ovšem v porovnání objemu indických obchodních interakcí s ostatními regiony hraje indický obchod s Afrikou po statistické stránce zanedbatelnou roli. Představuje pouhých 7 procent celkového podílu na indickém obchodu. Z jiného úhlu pohledu je možné zaznamenat, že vzájemný indicko-africký obchodní potencionál má růstovou tendenci, když vykazuje ročně okolo 40 procentního nárůstu na objemu⁵.

Indie v Africe

Indii a Afriku pojí podobná historická zkušenost v postavení kolonizovaného státu. Zvláštní charakter mají indické vztahy zejména k jihovýchodnímu regionu Afriky, resp. k JAR, které jsou umocněny početnou indickou diasporou v tomto africkém státě mající kořeny v dobách britského impéria (indičtí dělníci byli posílání do východní Afriky na stavbu železnic)⁶.

Africký kontinent je pro Indii optimálním partnerem. Geografická blízkost obou oblastí a s tím spojený hlavní způsob přepravy po moři je pro Indii ideální. Indie vsází na vztah jih-jih. Vzájemnou pomocí, investováním kapitálu v rámci jižní hemisféry získává politické body v kontextu světové politiky⁷. Oficiální vize spolupráce je zacílena na indické investice v Africe - podpora rozvoje afrických zemí, snížení chudoby a zásobení farmaceutiky - výměnou za zisk strategických energetických surovin⁸.

Významným předělem novodobých africko-indických vztahů se stala první Africko-indická konference, konaná v dubnu tohoto roku v Novém Dillí za účasti 14 zástupců afrických zemí včetně některých členů skupiny G-15. Konference přijala The Delhi Declaration, ve které jsou zakotveny stěžejní rámcové body vzájemné spolupráce⁹. S výstupy konference byly v konečném výsledku spokojeny obě strany. Indie si zajistila určité pozice (vstřícnou nabídkou rozšíření bezcelního importu komodit z Afriky) a zúčastněné africké země mohou vyvážet své produkty do Indie, aniž by jejich zboží ztrácelo na ceně celním zpoplatněním. Dále se Indie zavázala poskytnout studijní možnosti africkým studentům, bojovat proti chudobě a rovněž spolupracovat v otázce změny světového klimatu¹⁰.

Jak již bylo výše nastíněno, indická politika na africkém kontinentu je primárně řízena zájmem o zisk energetických surovin. K zajištění tohoto cíle Indie volí jako hlavní nástroje přímé zahraniční investice¹¹ , podporu rozvoje místních trhů a politickou angažovanost na mezinárodní úrovni (viz níže). Ekonomická pomoc ze strany Indie je zacílena zejména na hledání nízkorozpočtového řešení na potlačení chudoby, zvýšení životní úrovně a zlepšení infrastruktury. Výraznou roli hraje rovněž indický farmaceutický průmysl, který v současnosti poskytuje léky dostupné širšímu spektru obyvatel Afriky, vzhledem k přijatelným cenám. (pozn. každý třetí Afričan trpící nemocí AIDS používá farmaceutika pocházející z Indie.)¹²

Pro Afriku je dozajisté přítomnost Indie a ČLDR vítaným impulsem pro rozvoj místních ekonomik. Přesto je důležité nespoléhat se pouze na zásoby nerostných surovin a tím spojený zájem vyspělejších zemí. Příliv dolarů do chudé rozvojové země nemusí v konečném výsledku mít pozitivní dopad. Ekonomiky těchto států nejsou na náhlý a rozsáhlý příliv kapitálu připraveny. Přísun dolarů uměle nadhodnocuje místní měny a tím dočasně zlevňuje dovážené zboží. V případě, že dotyčný stát nemá ve svém čele schopné vedení, které by vytvářelo konstruktivní podněty pro rozvoj místní průmyslové výroby, tak to v konečné fázi vede ke zvýšení míry inflace, snížení celkové životní úrovně a profilaci úzké skupiny elit, která disponuje dolarovými účty v zahraničí. ¹³

Spolupráci Indie s africkými zeměmi na poli mezinárodní politiky lze prezentovat na jednání o rozvojovém programu (tzv. kolo Dawha) na půdě WTO, ve kterém se výrazně prosadila kooperace Indie, JAR a Brazílie zejména v oblasti zemědělství. Dalším aspektem, který motivuje Indii k upevňování svazků s Afrikou, je otázka potencionálního rozšíření Rady bezpečnosti OSN o nové členy. Indie by v tomto případě mohla zcela pragmaticky využít podpory afrických zemí, které v rámci Valného shromáždění OSN představují početně velkou skupinu (konkrétně se jedná o 54 států, potažmo hlasů). ¹⁴

Role ropy

Indie v reakci na svůj hospodářský růst do velké míry odkázaný na dostatečný příliv energetických surovin (tzn. ropy), hledá alternativní možnosti zajištění si přístupu k ropným nalezištím pro uspokojení narůstající poptávky i mimo svůj region. Podle odhadů IEA (Mezinárodní energetická agentura) se při současném tempu růstu indické ekonomiky indická poptávka po ropě k roku 2025 zdvojnásobí. V současnosti Indie pokrývá svou energetickou spotřebu z jedné třetiny ropou a zbytek (70 procent) pomocí uhelných zásob. Indická ropná naleziště nicméně jsou schopna pokrýt pouze 30 procent celkové poptávky.¹⁵ Již nyní tvoří import primárních zdrojů energie 30 procent celkového indického dovozu ¹⁶. Ve světle těchto skutečností je pochopitelné, že se Indie snaží získat přístup k ropným zásobám afrického kontinentu.

Co se týče navázání partnerství za účelem zisku přístupu k ropě, v popředí zájmu Indie je zejména Nigérie, Libye, Alžírsko, Angola a nově i Pobřeží Slonoviny. Nigérie je v současnosti druhým největším dodavatelem ropy na indický trh s 15% podílem (pozn. vzájemný obchod zastřešuje indická společnost Oil and National Gas Corporation – ONGC). ¹⁷

„New Scramble for Africa“

Afrika se poprvé dostala do většího zájmu mocností již ve druhé polovině 19. století. Tehdy si Afriku mezi sebe rozdělilo několik evropských států (zejména Francie, Velká Británie, Německo, Itálie). Jev vešel do historie pod termínem „scramble for Africa“ neboli boj o Afriku. ¹⁸ Současná situace v Africe se v mnohých aspektech okolnostem na konci 19. století podobá. Nicméně hráči, cíle a nástroje k dosažení jejich záměrů se pozměnili. Určujícími roli v oblasti již nezastávají bývalé koloniální mocnosti, ale hráči z jihovýchodní Asie, z nichž má vedoucí pozici ČLDR. Rivalita Indie a ČLDR v jihoasijském regionu se tímto přenáší do dalšího prostoru, a to Afriky. Indie se snaží čínské aktivity v rámci afrického kontinentu dohnat, avšak ve výkazu ročního objemu obchodu s africkými zeměmi je na polovičních hodnotách africko-čínského obchodu.¹⁹ Někteří v této souvislosti používají termín „the new scramble for Africa“.

Cíle v boji o zisk přízně afrických států se transformovaly výhradně na úroveň ekonomického profitu, tj. zejména získání přístupu k levným surovinám a nových odbytišť. Oba státy se prvotně zaměřují na ekonomický zisk, čímž nemusí řešit palčivou otázku lidských práv. V případě ČLDR je tento způsob četnější, nicméně i Indie se nevyhýbá jednání s autoritářskými africkými představiteli. ²⁰

Indie si je vědoma současné převahy ČLDR. Indický ministr obchodu prohlásil, že není smyslem a cílem indické zahraničně-ekonomické strategie snažit se závodit s ČLDR a nepřímo uznal, že ČLDR je v oblasti afrického kontinentu v současnosti ze strany Indie nedostižná.²¹ Indie prohlašuje, že je připravena pomoci africkým zemím na základě vybudování rovnocenného partnerství. Zároveň se oficiálně zříká konceptu prostého využití zásob afrických nerostných surovin (tímto naráží na politiku uplatňovanou ČLDR). Její cíl je nejenom zisk nerostných surovin, ale vhodná podpora místní výroby prostřednictvím vytvoření pracovních pozic pro místní obyvatelstvo a tím rozvoj hospodářského růstu dané africké země. Přesto existují určité odvětví, ve kterých se Indie nedrží svých výše uvedených zásad. Jedním ze sporných odvětví je zpracování surových diamantů, ve kterém se Indie snaží udržet své celosvětové postavení hlavního zpracovatele.²²

I přes oficiální stanovisko Indie, že v případě afrického kontinentu se nejedná o soutěživé aktivity vůči ČLDR, nelze zapomínat na tradiční rivalitu mezi oběma zeměmi umocněnou zvýšenou potřebou zajistit si přístup k africké ropě. Je zcela patrné, že ČLDR v současnosti má daleko silnější přítomnost v oblasti. Indie přesto na své ambice v Africe nechce a ani nemůže rezignovat.

Významným faktorem, který může zčásti objasnit indický zájem o africké státy, jsou zesílené čínské pozice v oblasti Afrického rohu a afrického pobřeží Indického oceánu. Indický oceán je primárně Indií vnímán jako její strategická sféra vlivu, tudíž se cítí do jisté míry ohrožena a snaží se navázat užší vztahy se státy z tohoto regionu (např. Somálsko, Keňa, Etiopie apod.) ²³

Indie zároveň usiluje o roli skutečného globálního hráče na mezinárodní politické scéně. Upevňuje své vztahy s USA (USA jsou významným indickým obchodním partnerem). Spojené státy vítají indickou přítomnost v Africe, která alespoň částečně pomáhá rozmělnit neochvějné postavení ČLDR v regionu. Zatímco indická oficiální místa tento koncept bytí zahraničně-politického nástroje USA razantně odmítají, do země proudí vydatná finanční pomoc v podobě vojenské techniky. Americko-indické vztahy tímto dostávají zřetelnější obrysy – vymezování se USA prostřednictvím Indie vůči ČLDR. ²⁴

Závěr

Fundamentální a na první pohled zřetelnou motivací zájmu Indie o Afriku bezesporu představuje ekonomická dimenze vzájemných vztahů - tzn. import levných surovin k podpoře vlastního ekonomického boomu posledních let. Koherentní faktor představuje zisk přístupu k ropě, hybné síle podmiňující hospodářský růst. Pokud se zaměříme na ekonomický růst a růstový potencionál Indie v následujících letech, je zřejmé, že zajištěním si přístupu k ropě z alternativních zemí předjímá budoucí vývoj a zajišťuje si svou energetickou bezpečnost.

Jiná rovina indického zájmu a ekonomických aktivit v rámci afrického kontinentu se odehrává v zahraničně-politické dimenzi. Indické usazování se v oblasti prostřednictvím velkých korporací, přímých zahraničních investic napomáhá získat ekonomický vliv, a to vše úzce přispívá k zisku vlivu politického. Obzvláště v zemích Afriky, kde míra demokratické institucionalizace plní spíše formální než reálnou funkci, zisk politického vlivu je úzce napojen na působnost ekonomických entit třetích stran. Jinými slovy, je daleko snadnější získat například koncesi na těžbu ropy za pomoci vhodných finančních injekcí u zkorumpovaných představitelů země, než v zemi, jež vykazuje reálnou činnost institucí fungujících na základě demokratických principů.

Za projekcí indických aktivit do afrického prostoru nelze hledat pouze ryzí ekonomický záměr, ale rovněž (pravděpodobně do budoucna stále více) prozíravou politickou strategii - zisk pozicí v regionu, který je silně opanován indickým rivalem ČLDR. Ať již jsou oficiální prohlášení obou stran jakkoliv odmítající toto stanovisko, nemohou dostatečně přesvědčivě popřít realitu odehrávající se v Africe. Střet obou zúčastněných lze ilustrovat na konkrétním příkladě. Na konci dubna tohoto roku se jednalo o získání rozhodujícího podílu v jihoafrické telekomunikační společnosti MTN (největší africký poskytovatel telekomunikačních služeb s více než 68 mil. uživatelů) mezi indickou společností a čínským zájemcem. Jednání byla nakonec ukončena odmítnutím ze strany MTN. ²⁵ Tento příklad zcela jasně podtrhuje neustálé soupeření, v jednotlivých případech zanedbatelné, ale v globálním měřítku nepřehlédnutelné přetahování se o pozice, moc a sféry vlivu mezi ČLDR a Indií realizované v tomto případě do prostoru Afriky.

Je zřejmé, že oba státy budou nadále usilovat o zisk klíčového vlivu v rámci afrického kontinentu. Ze vzájemné rivality obou zmíněných hráčů mohou africké státy vytěžit maximální zisky, ale pouze za optimistického předpokladu existence „osvícených“ politických představitelů jednotlivých zemí, kterým leží blaho své země na mysli. V tomto ideálním případě by z čínsko-indické rivality africké státy opravdu mohly zlepšit hospodářskou situaci a to zejména vystupňováním své ceny (potažmo ceny svých nerostných nalezišť) zcela v duchu soutěže svobodných ekonomických trhů. Jinými slovy, pokud má Indie a ČLDR takový zájem o jejich komodity, pak by měly být ochotné zaplatit za ně více než protivník. V závěru by africké země získaly víc a zároveň by si mohly klást pro sebe výhodné podmínky. Naneštěstí tato praxe je v politické realitě Afriky více zbožným přáním než skutečností. Většina africké politické elity je odtažena od životních podmínek, v nichž žijí jejich spoluobčané. Silná sociální stratifikace bez existence početnější střední třídy, nahrává korupčním tendencím v pozici politických elit země. Z tohoto pohledu příliv zahraničního kapitálu výměnou za zisk nerostného bohatství (často jediný hodnotný a lehce zpeněžitelný artefakt, kterým africké státy disponují) není ve svém důsledku přínosným. V dlouhodobé perspektivě daný stát odsuzuje k závislosti na svém „mecenáši“. Je pak ovšem otázkou, zda se po vyčerpání země, „mecenáš“ rozhodne setrvat a dále podporovat zemi pomocí finančních injekcí. Bude to pro něj stále zajímavé, když už mu země po stránce surovin nemá, co poskytnout?

Na poslední rovinu působení Indie v africkém prostoru je možno nazírat v širším kontextu globálního dění a rozložení mocenských sil. Jak již bylo zmíněno, Indii lze částečně vnímat jako prostředek americké zahraniční politiky, jak se vymezit proti rozpínavosti ČLDR. Jedná se o širší souvislosti a chápat Indii jako pouhý nástroj americké politiky by bylo zavádějící a mylné stanovisko. To, že se Indie aktivně prosazuje v Africe vyplývá, bezesporu z jejích záměrů a cílů. Přesto nelze popřít, že USA tuto aktivizaci Indie v Africe vítají. Spatřují v ní vytvoření určité překážky na cestě rozpínavosti ČLDR - rozmělnění čínských ambicí na zisk monopolního postavení, nebo přinejmenším zpomalení jejich prosazení.

Afrika má pro Indii nesporně význam kontinentu „velkých možností“. Ve výhledu lze předpokládat, že role Afriky nejenom ve vztahu k Indii, ale k celosvětovému společenství bude vykazovat růstovou tendenci a to zejména s přihlédnutím k množství nerostných a obzvláště energetických surovin, kterými tento kontinent oplývá.

1. Viz více Hilali, A. Z. (Sep-Oct., 2001): India’s Strategic Thinking and Its National Security Policy, Asian Survey, Vol. 41, No. 5, pp. 737-764
2. Viz více http://www.economist.com, When trade winds smell sweet, Apr 10th 2008; http://www.nytimes.com, India Tiptoes in China’s Footsteps to Compete but Not Offend, Apr 4th 2008
3. Více informací o současném stavu lze nalézt na oficiálních stránkách WHO (www.who.org)
4. Viz více South Asia Monitor, „India in Africa: Moving beyond Oil“, V. Haté, CSIS, Number 119, June 2008.
5. Pro více informací o statistických údajích: http://commin.nic.in/doc, oficiální stránky indického ministerstva průmyslu a obchodu
6. Viz více: http://www.economist.com, When trade winds smell sweet, Apr 10th 2008
7. Viz více: http://www.economist.com, The Indians are coming, Apr 28th 2008
8. Viz oficiální prohlášení indického ministerstva průmyslu a obchodu, http://commin.nic.in/doc
9. Viz více http://www.africa-union.org, India-Africa Forum Summit, Africa-India Framework for Cooperation(duben 2008); http://www.nytimes.com, India Tiptoes in China’s Footsteps to Compete but Not Offend, Apr 4th 2008
10. Viz více http://www.g15.org/bulletinapril08.pdf
11. Indie je do jisté míry ojedinělým příkladem rozvojové země, u které výše poskytovaných zahraničních investic převyšuje jejich příjem. Viz http://www.nytimes.com, India Tiptoes in China’s Footsteps to Compete but Not Offend, Apr 4th 2008
12. Viz South Asia Monitor, „India in Africa: Moving beyond Oil“, V. Haté, CSIS, Number 119, June 2008
13. Tento jev je v ekonomických kruzích označován termínem the Dutch Disease. Viz více Samuelson, P. A, Nordhaus, W. D. (1995): Ekonomie.
14. Viz více: http://www.businessinfo.cz, Souhrnná teritoriální informace – Indie (k 1. 4. 2008); http://www.economist.com, The Indians are coming, Apr 28th 2008; South Asia Monitor, „India in Africa: Moving beyond Oil“, V. Haté, CSIS, Number 119, June 2008; Více o spolupráci s JAR a Brazílií viz http://www.nytimes.com, Africa: India, Brazil and South Africa Summit Meeting, Oct 18th, 2007
15. South Asia Monitor, „India in Africa: Moving beyond Oil“, V. Haté, CSIS, Number 119, June 2008
16. Viz více http://www.businessinfo.cz, Souhrnná teritoriální informace – Indie (k 1. 4. 2008)
17. Viz více http://www.economist.com, The Indians are coming, Apr 28th 2008; South Asia Monitor, „India in Africa: Moving beyond Oil“, V. Haté, CSIS, Number 119, June 2008
18. Viz více http://www.bbc.co.uk/history, Slavery and the Scramble for Africa
19. Viz oficiální statistiky http://commin.nic.in/doc,oficiální stránky indického ministerstva průmyslu a obchodu; South Asia Monitor, „India in Africa: Moving beyond Oil“, V. Haté, CSIS, Number 119, June 2008
20. Viz více http://www.economist.com, When trade winds smell sweet, Apr 10th 2008
21. Viz více http://www.nytimes.com, India Tiptoes in China’s Footsteps to Compete but Not Offend, Apr 4th 2008
22. Viz více http://www.economist.com, The Indians are coming, Apr 28th 2008
23. Viz více South Asia Monitor, „India in Africa: Moving beyond Oil“, V. Haté, CSIS, Number 119, June 2008
24. Viz více http://www.nytimes.com, India Tiptoes in China’s Footsteps to Compete but Not Offend, Apr 4th 2008
25. Viz více http://www.economist.com, The Indians are coming, Apr 28th 2008

Autorka vyštudovala blízkovýchodné štúadia a medzinárodné vzťahy na Západočeskej univerzite v Plzni. Absolvovala stáž NGO v Káhire (CIDT). Momentálne si robí doktorát na univerzite v Mníchove.