Ovšem nečekaných zisků dosáhl i zcela nový hráč na egyptské politické scéně - ultrakonzervativní islamistická strana Núr, která se etablovala teprve před několika měsíci  a představuje velkou neznámou. Naopak liberální a sekulární strany sdružené povětšinou v aliancích jako např. Egyptský blok či Koalice revoluce pokračuje (RCC) zatím nepředstavovaly pro obě výše zmíněné strany žádnou větší výzvu. Složení budoucího egyptského parlamentu je o to důležitější, že parlament nebude pouze nositelem postmubárakovské podoby egyptské politiky, ale také klíčovým aktérem při sestavování nové egyptské ústavy. Zvolení poslanci mají za úkol vybrat členy ústavodárného shromáždění, které sestaví konstituci. A v tomto ohledu poměr sil konzervativní islamisté, reformní islamisté, liberalisté, sekularisté a mladá revoluční hnutí může hrát významnou roli pro budoucí podobu státu. 

 Předvolební napětí

 Na průběh voleb a rozhodování voličů měla dozajisté vliv situace panující v zemi pouhých pár týdnů před volbami, která byla vzdálená klasickému období předvolebních kampaní. Naopak nesouhlas množství Egypťanů se způsobem správy země armádním velením (SCAF) se naplno projevil v množství incidentů a potyček, které se odehrávaly napříč celým Egyptem. 

 Maspero

 Předzvěstí daleko většího výbuchu napětí na konci listopadu 2011 se stal poklidný pochod Koptů (egyptští křesťané) ze severního předměstí Káhiry do centra k budově státní televize za důslednější naplnění rovnoprávnosti koptské menšiny s většinovými muslimy. Záminkou se stala laxnost egyptských úřadů dostatečně vyšetřit a potrestat viníky zářijového incidentu v horním Egyptě, kde došlo ke zničení koptského kostela za dosud nejasných okolností. Pochod, který započal zcela poklidně, se změnil v násilný po zásahu armády a policie proti demonstrujícím. K rozehnání davu bylo kromě slzného plynu, použito i ostrých střel. Nepřiměřený zásah si vyžádal na 28 obětí včetně tří vojáků. Incident „Maspero“, který se odehrál tři týdny před plánovanými parlamentními volbami tak nahlas vyřkl otázku, která se již dlouho hlásila o slovo a to: Jakou roli má v zemi hrát armáda?

 Selmího dokument

 Po pádu Husní Mubáraka, rozpuštění legislativního tělesa a vytvoření úřednického kabinetu faktickou moc v zemi přebrala armáda, resp. Vrchní rada ozbrojených sil (SCAF – the Supreme Council of the Armed Forces). Navzdory počátečnímu nadšení, které bylo zhmotněno do hesla: Egypťané a armáda jedno jsou, se SCAF příliš nepřičinila ke zdárnému průběhu přechodného období    a přípravě půdy pro předání moci civilní vládě. Naopak. Stanné právo zůstalo nadále v platnosti. Před vojenské soudy jsou stále předváděni civilisté a mladí političtí aktivisté a to včetně těch, kteří se účastnili revoluce za svržení Husní Mubáraka. Soudní přelíčení s bývalými pohlaváry je naopak ukázkou zpomaleného filmu. Jednotlivá líčení se neustále odročují a vynesení rozsudků jsou v nedohlednu. 

 Poslední kapkou do nezhojené revoluční rány Egypťanů se stal tzv. al-Selmího dokument představený v polovině října, který značně posílil roli armády i po parlamentních volbách. Uvedený dokument (nazvaný podle tehdejšího vice-premiéra Alího al-Selmího) je souhrnem principů, které posilují úlohu armády v budoucím uspořádání země a zajišťují armádě zcela výsadní postavení. Mezi nejkontroverznější body patří pravomoc armády dosadit celkem 80 členů ústavodárného shromáždění (celkový počet je stanoven na 100). Pokud se zvolenému ústavodárnému shromáždění nepodaří sestavit ústavu do šesti měsíců od jmenování, SCAF je oprávněna jmenovat zcela nové ústavodárné shromáždění (loajální jejím zájmům). Právě tento bod rozohnil představitele islamistů v čele s Muslimským bratrstvem, které po právu očekává výrazné zisky a tím i velkou šanci promlouvat  do podoby ústavodárného shromáždění. Naopak někteří sekularisté se postavili na stranu armády, protože se spoléhají na to, že právě armáda vyváží islamistický prvek. Podle dokumentu armáda také stojí mimo legislativní a výkonnou moc. Není zodpovědná civilní moci a rozpočet si schvaluje sama bez vnějších zásahů. Selmího dokument prakticky postavil armádu na pomyslné mocenské pyramidě zcela na špici.

 Proti tomuto dokumentu se prakticky okamžitě zvedla výrazná vlna nevole napříč politickým spektrem a to včetně do té doby vůči SCAF pasivních zástupců konzervativních islamistů, která vyvrcholila demonstrací na káhirském náměstí Tahrír 18. října a následnými krvavými střety mezi protestujícími a policejními složkami, které za sebou nechaly desítky mrtvých. Vládní kabinet v reakci na krvavé střety podal hromadnou rezignaci, kterou SCAF záhy přijala. SCAF následně jako ústupek ohlásila termín konání prezidentských voleb na červen 2012 (původně plánované na červen 2013). Kontroverzní dokument, který stál za rozpoutáním nepokojů, ovšem zůstal v platnosti a SCAF jej neodvolala. Je ovšem otázkou, zda je tento dokument legitimní a závazný. Někteří političtí představitelé (zejména z řad islamistů) se vyslovili pro jeho neplatnost. Poukazovali přitom na to, že byl předložený vládou, která jej nedokázala obhájit a rezignovala. Jiní zastávají spíše zdrženlivou pozici a dokument chápou jako vodítko pro další politické směřování Egypta.

Parlamentní volby 2012

Navzdory výše zmíněným protestům a krvavým potyčkám, které byly hodnoceny jako nejhorší od revoluce na přelomu ledna a února 2011, se termín konání parlamentních voleb nezrušil ani neposunul. První fáze voleb se tak konala na konci listopadu a šanci volit v prvních svobodných volbách dostali voliči v jedné třetině volebních okrsků, které zahrnovaly mimo jiné dvě největší egyptská města – Káhiru a Alexandrii. Druhá etapa probíhá právě v těchto dnech (14.-15. prosince a 21.-22. prosince) a poslední závěrečná je naplánována na začátek ledna 2012. 

První kolo voleb se navzdory mnohým katastrofickým scénářům hovořících o násilném narušení jejich průběhu odehrálo v relativně poklidném duchu. Voliči se dostavili v hojném počtu a mnozí z nich čekali hodinové fronty před volebními místnostmi, aby mohli hlasovat pro svého kandidáta, resp. politickou stranu. Volby tak byly spíše narušeny agitací zástupců některých politických stran před volebními místnostmi. Podle množství zástupců egyptských médií, kteří sledovali situaci přímo na místě, nebyla ilegální přítomnost propagačních materiálů, upomínkových darů, poskytnutí pomoci (např. nabízení plastových židlí při dlouhém čekání před volebními místnostmi) pro voliče ze strany některé z politických partají ničím výjimečným. Zástupci politických stran v některých případech také měli „pomáhat“ voličům orientovat se v nepřehledných volebních lístcích a zvolit toho „správného“ kandidáta, resp. politickou stranu.

Právě složitý volební systém a vysoký počet kandidátů a stran přispěl k nepřehlednosti a zmatení méně gramotných či zcela negramotných voličů (pozn. v Egyptě je čtvrtina populace negramotná). Voliči volili jak jednotlivé kandidáty, tak i politické strany. Podle stávajícího volebního práva je třetina křesel v poslanecké sněmovně přidělena na základě většinového systému jednotlivým kandidátům a zbývající dvě třetiny mandátů získají nejúspěšnější politické strany a jejich partajní kandidáti (platný poměrný systém). Zejména pak volba jednotlivých kandidátů byla ztížena jejich obrovským počtem. Lidé se mnohdy orientovali pouze podle čísla a obrázku, která byla každému kandidátu přidělena. Nutno ovšem dodat, že množství symbolů si bylo velmi podobných a jejich rozlišení vyžadovalo značné úsilí. Nehledě na to, že ne všechny obrázky přidělené kandidátům se dají považovat za konkurenceschopné v předvolebním boji. Příkladem může být např. kandidát Fawzá as-Sajjid, který se ucházel o poslanecké křeslo v káhirském obvodu Madínat Nasr s obrázkem ohřívače vody. 

Předběžné výsledky voleb

První etapa parlamentních voleb a předběžné výsledky druhé fáze naznačují výrazné avšak očekávané zisky strany Spravedlnosti a svobody (FJP). Tato strana byla založena krátce po revoluci jako politické křídlo organizace Muslimských bratří. FJP se stala velmi rychle známou a respektovanou politickou stranou postmubárakova Egypta. Její úspěch v parlamentních volbách byl většinou analytiků očekáván a to zejména s přihlédnutím na pozici a tradici její mateřské organizace. 

Daleko větším překvapením se staly výsledky ultrakonzervativní salafistické strany Núr (Světlo), jež byla založena teprve před několika měsíci představiteli hnutí Salafistické výzvy (al-Da’wa al-Salafíja). Tato strana se v první etapě voleb umístila za vedoucí FJP s prozatímním ziskem okolo 20 procent. Cílem této strany je moderní stát, ve kterém se skloubí instituce státu a náboženství (tedy islámu). Tento cíl má být dosažen pomalou a postupnou kompletní aplikací islámského práva a to tak, aby na to společnost byla dostatečně připravena a tyto postupné změny přijala. Vedle oficiálního úzu ovšem někteří prominentní členi strany Núr prosazují daleko razantnější kroky a požadují okamžité zavedení principů islámského práva ve své rigidní podobě. Nekonzistentní vystupování představitelů strany, její radikální vize a prozatímní výrazné volební zisky jsou pak zdrojem obav o další politický vývoj země nejenom u liberálně smýšlející skupiny egyptské populace, ale i v zahraničí.  

Naopak zástupci mladé revoluční generace ve volbách prozatím zcela pohořeli. Pouze minimální procento kandidátů uspělo. Zatímco se salafisté a Muslimské bratrstvo systematicky připravovaly na klíčové parlamentní volby, mladí aktivisté se spíše soustředili na pořádání množství nejrůznějších happeningů, pouličních protestů a demonstrací. Nedostatek financí a absence konzistentní volební strategie se tak s velkou měrou promítá do chabých volebních výsledků dotčených stran. 

Závěrem…

Výsledky parlamentních voleb nejsou uzavřeny a předvídat konkrétní rozpoložení sil je předčasné. Jisté je, že proislámsky orientované strany získají výrazný podíl mandátů v poslanecké sněmovně. Otevřenou otázkou však zůstává nakolik spolu budou jednotlivé skupiny vzájemně spolupracovat a schopny se dohodnout na společném postupu. V neposlední řadě nelze opominout armádu, resp. SCAF jako prominentního aktéra egyptské politické scény. Poslední násilnosti, které vypukly z 15. na 16. prosince mezi protestujícími a příslušníky armády u budovy vlády v centru Káhiry, přinesly prozatím čtrnáct mrtvých a několik set raněných a vlnu egyptského hněvu namířeného vůči představitelům SCAF. Popularita SCAF dále klesla, když armádní důstojníci odmítli přiznat odpovědnost na této situaci. Právě toto přehodnocení postoje armády, které vyvolalo nesouhlas množství Egypťanů, může do budoucna představovat jeden z klíčových momentů pro další vývoj v zemi.

Autorka vyštudovala blízkovýchodné štúadia a medzinárodné vzťahy na Západočeskej univerzite v Plzni. Absolvovala stáž NGO v Káhire (CIDT). Momentálne si robí doktorát na univerzite v Mníchove.